„Jsi moc citlivá.“
„Jsi moc náročná.“
„Jsi moc hlasitá.“
„Jsi prostě… moc.“
Znáš to?
A tak jsi začala ubírat. Míň říkat. Míň cítit. Míň chtít. Jen aby ses vešla.
Problém není v tobě
Když jsi dlouho v prostředí, kde se tvoje potřeby bagatelizují, začneš si myslet, že jsou přehnané.
Ale nejsou.
To, že něco cítíš intenzivně, neznamená, že je to špatně. Znamená to, že to vnímáš.
Přizpůsobování má svou cenu
Možná jsi se naučila být „ta v pohodě“. Ta, co vydrží. Ta, co chápe.
Ale někde po cestě ses možná odpojila od toho, co chceš ty.
A to se dřív nebo později ozve.
Správní lidé tě nebudou zmenšovat
Nemusíš se vejít do něčích představ, aby sis zasloužila místo v jejich životě.
Lidi, kteří jsou pro tebe správní, nebudou mít potřebu tě tlumit.
Naopak — unesou tě takovou, jaká jsi.
Mít potřeby není slabost
Chceš pozornost? Blízkost? Respekt? Jasnou komunikaci?
To nejsou přehnané požadavky. To jsou základy.
Nemusíš se „opravovat“
Ne všechno, co se snažíš změnit, je chyba.
Někdy je to jen reakce na to, že ses dlouho snažila být někým, kým nejsi.
Možná nejsi moc
Možná jsi jen konečně dost.
A to je přesně to, co někomu nemusí vyhovovat.
Ale to neznamená, že máš zase ubírat.
